Rubrika: EDH 2013

Na této stránce naleznete sborník Evropských dnů handicapu 2013.

sborník-2013

Sborník můžete ve formátu .pdf stahovat zde.

POHÁDKY, ZPĚV I TANEC PŘEDVEDLY DĚTI SPECIÁLNÍCH ŠKOL V SOUTĚŽI NAŠE EVROPA

Poslední akce Evropských dnů handicapu 2013 – vědomostní soutěže dětí se specifickými vzdělávacími potřebami – se v ostravské ZŠ Kpt. Vajdy zúčastnilo 66 žáků polských, českých a slovenských škol. Šestý ročník klání s názvem Naše Evropa, který se konal 11. října, má své vítěze, přesto z Ostravy-Zábřehu neodjížděl nikdo poražený.

„Letos jsme trochu změnili disciplíny a myslím, že jsme udělali dobře. Soutěž byla zábavnější a úžasným způsobem všechny účastníky rozpohybovala,“ řekla zástupkyně ředitele pořádající školy Hana Václavíková.

V první části žákovské týmy řešily znalostní test s deseti otázkami, druhou polovinu vyplnila kulturní vystoupení jednotlivých škol. Děti si připravily zpěv, recitaci, dramatizaci pohádky i povídání o svém městě, historii a lidových krojích. „Nádherné taneční vystoupení předvedli žáci ZŠ Těšínská z Ostravy, naši svěřenci zatančili na filmovou hudbu z Harryho Pottera,“ prozradila H. Václavíková.

„Každý rok zvítězí někdo jiný, takže i letošní pořadí bylo překvapením,“ uvedla zástupkyně ředitele. Hned dvě družstva získala stejný počet bodů. O první místo se tak rozdělily děti ze ZŠ Ukrajinská 19 z Ostravy-Poruby a ZŠ Kpt. Vajdy z Ostravy-Zábřehu. Třetí příčku obsadili chlapci a děvčata ze ZŠ speciální internátní z Prievidze.

Mezinárodní vědomostní soutěž naše Evropa podporuje vzájemné porozumění dětí a učí respektování odlišných kultur a zvyků. Jejím cílem je stírání rozdílů mezi handicapovanými a vytváření lepších podmínek pro jejich integraci v rámci Evropské unie.

PR a mediální zastoupení (pr.edh@seznam.cz)
Marie Václavková, +420 733 529 899 / Karolina Čiklová, +420 604 832 036

VE SPOLEČNOSTI CHYBÍ TOLERANCE, PODPORA STÁTU A VYUŽITÍ POTENCIÁLU HANDICAPOVANÝCH, MYSLÍ SI PARTNEŘI LETOŠNÍCH EVROPSKÝCH DNŮ HANDICAPU

Téměř třicet společností, firem, škol, neziskových organizací i zástupců mediální sféry podpořilo letošní Evropské dny handicapu. Ať už sponzorským darem, převzetím záštity nebo jiným způsobem, každopádně se přičinili o to, že EDH 2013 se svou úrovní a profesionalitou opět zařadily u odborné i laické veřejnosti k výrazně sledovaným akcím v republice. Zajímalo nás, proč považují partneři EDH 2013 otázky handicapovaných osob a jejich zařazení do života za důležité.

OTÁZKY:

1. Proč podporujete právě Evropské dny handicapu?
2. Domníváte se, že nabízená pomoc znevýhodněným a zdravotně postiženým je v České republice dostatečná?
3. Kdybyste mohl cokoli změnit ve vztahu handicapovaných a zdravých lidí, co by to bylo a proč?

Tomáš Svrčina, specialista marketingu, Lázně Darkov, a.s.

1. Nosná myšlenka tohoto projektu, stejně jako jeho zacílení, koresponduje s naším zaměřením a postojem k této problematice. Nemalou část klientely Lázní Darkov, a.s., tvoří právě osoby s handicapem, tudíž nám je otázka týkající se sociální problematiky velmi blízká. Našimi partnery jsou organizace, které letitě zpětně tuto akci podporují. Jsme rádi, že se k nim a k tomuto projektu můžeme připojit i my.
2. S přibývajícím časem rozhodně pomoc samotná a její úroveň stoupá. Určitě je stále co vylepšovat či posilovat. Proto fandíme a podporujeme všechny, kteří jsou ochotni se podílet na pomoci osobám se zdravotním postižením.
3. Určitě vzájemnou toleranci a přesvědčení o tom, že se mnohdy lidé s handicapem bez pomoci neobejdou. Toto uvědomění má obrovský potenciál a tvoří základ značného usnadnění běžného života postižených.

Petra Křivánková, specialistka marketingu a komunikace, Všeobecná zdravotní pojišťovna České republiky

1. VZP si vždy uvědomovala svoji společenskou odpovědnost a výjimečné postavení na trhu veřejného zdravotního pojištění. Součástí této společenské odpovědnosti je i pomoc a péče o osoby se zdravotním postižením. Jsme rádi, že se akce podobného významu můžeme účastnit a upozornit tak na nutnost pomoci občanům, kteří žijí mezi námi a k nimž se někdy naše společnost chová macešsky.
2. Myslím si, že máme co dohánět. A to jak po stránce hmotné, tak i společenské. Musíme si uvědomit, že starost o občany s postižením znamená ve většině případů celodenní účast nejbližších, rodiny, přátel, příbuzných. Sociální dopady této pomoci se projevují například ve snížené životní úrovni rodin, které se o své nejbližší se zdravotním postižením starají. Často opouštějí zaměstnání a jsou tak v příjmech závislé na státu, což vede nutně k poklesu jejich životní úrovně a často i hmotné nouzi. Některá opatření ze strany státu v posledních letech tento stav ještě zhoršila. Z pohledu společenského dluhu je nutné si uvědomit, že občané se zdravotním postižením chtějí normálně žít a zařadit se do běžného života. „Zdravá“ většina společnosti se často z důvodu jakéhosi ostychu brání kontaktu se spoluobčany, kteří neměli tolik štěstí jako my.
3. Určitě bych se zasadila o výrazné zlepšení hmotných podmínek pro osoby, které se starají 24 hodin denně – většinou celý svůj život – o spoluobčany se zdravotním postižením. Zde je role státu rozhodující. Podporovala bych jakékoli aktivity, které vedou k podpoře financování charitativních a jiných organizací, které pečují o tyto osoby. V pracovně právní oblasti bych uvítala legislativní kroky, které ještě více podporují vznik chráněných dílen a vytváření pracovních míst pro osoby se zdravotním omezením. Jde hlavně o finanční podporu a zvýhodnění zaměstnavatelů při vytváření těchto pracovních míst. Z pohledu společenského vítám jakoukoli podporu, jakékoli projekty, které zvyšují společenské povědomí o nutnosti začlenit osoby se zdravotním postižením do běžného života, do kontaktu se zbytkem společnosti.

Linda Ešková, Regional level, Communication CSR, RWE Česká republika a.s.

Společnosti skupiny RWE patří mezi nejvýznamnější partnery a dárce v České republice. Společnost Severomoravská plynárenská, a.s., člen skupiny RWE, tedy každoročně vynakládá v rámci regionu finanční prostředky na podporu kultury, sportu, školství, zdravotnictví, ochrany životního prostředí a na charitativní, humanitární nebo sociální činnost. Humanitární činnost RWE se zaměřuje zejména na pomoc dětem, seniorům a zdravotně handicapovaným. Projekt EDH náleží právě mezi tyto důležité projekty, jejichž podpora je v rámci charitativních projektů na prvním místě. Spolupráce na EDH v Ostravě je pro nás velmi významná, letos budeme partnery již čtvrtým rokem.

Svatopluk Aniol, ředitel, Čtyřlístek – centrum pro osoby se zdravotním postižením Ostrava, p. o.

1. Čtyřlístek je největší příspěvkovou organizací statutárního města Ostrava v oblasti péče o zdravotně postižené občany. Bylo by tedy s podivem, kdyby se nezapojil do tak významné mezinárodní akce, jakou Evropské dny handicapu (EDH) jsou. V roce 2009 nás s paní Olgou Rosenbergerovou, hlavním organizátorem EDH, napadlo, že by bylo vhodné změnit tradiční zahájení, které se odehrávalo ve vstupní hale magistrátu. A shodli jsme se, že by to mohl být sport, protože lidé se zdravotním postižením velice rádi sportují. Zvolili jsme fotbalový turnaj, jelikož kopaná je velice oblíbeným a dobře organizovaným sportem. Nápad se setkal s velkým úspěchem a od roku 2010 je neodmyslitelným zahájením EDH. Turnaj má také vysokou mezinárodní prestiž. Je nejvýznamnějším turnajem ve střední Evropě z pohledu mezinárodní účasti. Jsou zastoupeny týmy Visegrádské čtyřky (Polsko, Maďarsko, Slovensko, ČR) a navíc každý rok přijíždějí také naši přátelé z Itálie. Čtyřlístek na Evropských dnech handicapu spolupracuje od samého počátku jejich existence, kdy se ještě jednalo o Českofrancouzské dny. Byli jsme jejich aktivními účastníky, organizačně i odborně jsme se podíleli na několika konferencích či seminářích, v prvních letech této nové tradice jezdili naši zaměstnanci sbírat cenné zkušenosti do zahraničí, zejména do Francie.
2. Systém v ČR funguje tak, že v podstatě po celý rok „bojujeme“ o peníze na zabezpečení poskytovaných sociálních služeb. Čtyřlístek je příspěvková organizace města a má tak výhodu v tom, že zřizovatel se stará o své organizace a i z pohledu financování se v rámci svých možností chová vstřícně. Co však určitě chybí, jsou pracovní příležitosti pro zdravotně postižené. Pro mentálně postižené je pak situace zoufalá. Přitom hovoříme o transformaci sociálních služeb, jejímž jádrem je zařazení člověka se zdravotním postižením do života v přirozeném prostředí. K tomu však nestačí postavit nový dům, poskytnout hezký byt, zajistit stravování. Tito lidé také potřebují smysluplně naplnit svůj volný čas. A pro významnou část z nich by to mohla být práce. Samozřejmě, že vzhledem ke svému postižení nemohou většinou odvést srovnatelný výkon se zdravým člověkem, přestože chuť a snaha jim většinou nechybí. Proto zájem o jejich zaměstnávání je minimální. Schází tady jasná stimulační politika státu ve prospěch „ochotných“ podnikatelských subjektů.
3. Pořád vnímám jako největší problém pohled veřejnosti na lidi se zdravotním postižením. I mnozí z těch, kteří jim pomáhají, pohlížejí na ně jako na „chudáčky“, které je třeba hlavně politovat. Ale to lidé s postižením nepotřebují, ani nechtějí. S potřebnou podporou a pomocí mohou prožít často šťastnější život než mnozí zdraví lidé, protože jejich představy o spokojeném životě jsou mnohem skromnější než u většiny z nás. Navodit změny však nepomohou konference a odborná školení pro ty, kteří to chápou. Tady mají stále velký dluh hromadné sdělovací prostředky, zejména televize, protože většinou předkládají smutné příběhy, vyvolávající lítost a následnou spoluúčast občanů formou různých darů, zejména finančních. Lidé projeví solidaritu, přispívají a vlastně tak nahrazují stát, který už dávno měl zasáhnout.

Yvona Jungová, ředitelka, Úřad práce ČR – krajská pobočka v Ostravě

1. Evropské dny handicapu se mimo jiné zaměřují na řešení problematiky uplatnění osob se zdravotním postižením na trhu práce. Jelikož Moravskoslezský kraj patří ke krajům s nejvyšší nezaměstnaností a volných pracovních míst máme pro tyto osoby trvale nedostatek, považujeme za velmi přínosné zabývat se touto problematikou, navíc za účasti řady odborníků jak z České republiky, tak ze zahraničí. S Asociací TRIGON spolupracujeme od roku 2006 a máme s ní velmi dobré zkušenosti v oblasti zajišťování pracovní rehabilitace i při vytváření nových pracovních míst.
2. Velkou rezervu shledáváme u značné části zaměstnavatelů, neboť se často setkáváme s neochotou zaměstnávat osoby se zdravotním postižením, přestože mohou využít některého z nástrojů aktivní politiky zaměstnanosti, který úřad práce může poskytnout.
3. Uvědomění si, že každý z nás se může stát osobou se zdravotním postižením. Umožnit handicapovaným získat zaměstnání s ohledem na jejich zdravotní omezení. Brát zaměstnávání osob se zdravotním postižením jako krédo společnosti.

Igor Fojtík, vedoucí Katedry tělesné výchovy PdF, Ostravská univerzita v Ostravě

1. Ostravská univerzita se zapojuje do různých projektů jako iniciátor (řešitel) i jako spolupracující subjekt. Zapojují se vždy konkrétní katedry, případně celé fakulty. KTV PdF OU se zapojuje tím, že pomáhá organizovat prostřednictvím studentů mezinárodní fotbalový turnaj handicapovaných. Považuji to za prospěšné a užitečné zejména pro studenty, kteří se tak mají možnost seznámit s pohybovou aktivitou a životem „jiné“ skupiny osob, než s jakou běžně přijdou do kontaktu. Osobně se domnívám, že tato akce je výjimečná akcentováním lidskosti, která se projevuje v komunikaci handicapovaných s ostatními lidmi.
2. Na tuto otázku nedokážu odpovědět. Nemám dostatečné informace a dojem, který mám, může být významně zkreslen. Myslím ale, že za poslední dobu se dělá v této oblasti velký kus práce. Jestli je to dostatečné, nedokážu posoudit.
3. Otázka je velmi hypotetická a taková bude i odpověď. Největší nejasnosti a případné rozpory mohou podle mě vznikat z obavy nebo strachu z neznámé situace, prostředí nebo lidí. Informovat můžete někoho různými způsoby, ale aby to v něm zanechalo nějaké stopy, tak by bylo nejlépe, kdyby měl s neznámou situací osobní zkušenost. Proto kdyby to šlo a člověk si mohl sám prožít život handicapovaného – alespoň jeden den, tak by to asi vedlo k velkému pokroku v této oblasti.

Anna Olszewska, generální konzulka Polské republiky v Ostravě

1. Generální konzulát Polské republiky v Ostravě podporuje Evropské dny handicapu především proto, že je to nesmírně důležitá a významná iniciativa, mající hluboký význam. Odpovídá nejdůležitějším výzvám současného světa, jakými jsou péče a pomoc znevýhodněným a zdravotně postiženým. Aktivity ve prospěch handicapovaných jsou zároveň povinností zdravých lidí vůči osobám, které jsou plnoprávnými členy společnosti, avšak jejich osud je omezil v každodenních činnostech a potřebují pomoc a podporu. Handicap je důsledek nehod, nemocí, vrozených vad. V dnešní době na celém světě žije kolem 500 milionů handicapovaných lidí. Proto také povinnost vůči nim se týká všech společenství. Díky iniciativám jako Evropské dny handicapu, spojuje péče o znevýhodněné a zdravotně postižené osoby všechny národy ve společném úsilí o jejich prospěch. Také Polsko a Českou republiku. Bohatého programu každoročních Evropských dnů handicapu se účastní zástupci z polských úřadů a institucí působících v této oblasti, také v oblasti administrativy, kultury či výchovy a vzdělání. Patří také k nejdůležitějším úkolům Generálního konzulátu v rámci rozvoje dvoustranné polskočeské spolupráce. Naše podpora je zároveň projevem uznání více než dvacetileté působnosti Asociace TRIGON, která soustřeďuje své úsilí na prezentaci celé škály možností a forem podpory a pomoci lidem nemocným, na využití veškerých prostředků a oblasti působnosti za účelem nalezení optimálních způsobů pro zachování jejich samostatného, aktivního a tvůrčího života.
2. S velkým uznáním jsem zaznamenala a nadále sleduji také ve zdejším regionu mnoho důležitých a potřebných iniciativ a aktivit, které jsou důkazem, že Česká republika přikládá pomoci handicapovaným lidem mimořádný význam. Vyjadřuji hlubokou úctu záměrům, projektům a aktivitám tohoto druhu, ať už se jedná o působnost Asociace TRIGON, Centra pro osoby se zdravotním postižením Čtyřlístek či občanského sdružení na podporu umělecké a sociální integrace občanů se zdravotním handicapem Bílá holubice.
   V České republice, ale i v Polsku byly zavedeny systémy, které podporují osoby znevýhodněné a zdravotně postižené, jak ze strany státu, samosprávných orgánů a veřejně prospěšných organizací, tak celé řady různých forem společenského života. Jejich výsledkem je viditelná koncentrace snahy mnoha subjektů při vytváření přijatelných přátelských a otevřených řešení, které vedou k co nejlepšímu začlenění handicapovaných do společnosti.
   Mnohaleté úsilí nás dovedlo ke změně způsobu vnímání lidí s handicapem. V dnešní době si veřejnost uvědomuje nezbytnost vytvářet pro handicapované základy k jejich úplnému začlenění do každodenního života. Měli by mít usnadněný přístup ke specializované péči a službám, stálou zdravotní péči, možnost získávat vzdělání, selektivní způsobilost a možnost zaměstnání.
   Vytváření kompendií, souboru znalosti o používání nástrojů na podporu handicapovaných osob, prezentace novodobých myšlenek, které jsou jim nakloněny, to jsou jedny ze základních úkolů všech subjektů působících v této oblasti.
3. Především je potřeba neustále usilovat o zlepšování životních podmínek handicapovaných lidí, vyvíjet adaptační programy a snažit se také prolamovat veškeré bariéry – organizační, technické, ale především ty mentální. Ty, které odddělují svět lidí s handicapem od zdravých. Nejdůležitější však zůstává rozvíjet u široké veřejnosti vědomí, že pomoc disfunkčním osobám je nezbytná za účelem mobilizovat veškerou jejich sílu, potenciál a schopnosti, které si uchovali, aby si dovedli poradit se svým znevýhodněním či postižením v každodenním životě. Ráda bych, aby handicapované osoby nepociťovaly to, co je často jejich údělem – pocit osamění a odmítnutí. Naopak, aby každého dne cítily podporu a zadostiučinění ze strany společnosti a institucí pro ně ustanovených. Abychom všichni vyvíjeli úsilí k jejich pocitu, že jsou to lidé hodnotní, potřební, lidé, které máme rádi.

PR a mediální zastoupení (pr.edh@seznam.cz)
Marie Václavková, +420 733 529 899 / Karolina Čiklová, +420 604 832 036

KŘIŠŤÁLOVÉ KAMÍNKY JSOU ROZDÁNY. ČTYŘI NOSITELÉ TOHOTO OCENĚNÍ NESKRÝVALI RADOST A DOJETÍ

Tak jako nejlepší filmy a herci mají své Oscary, divadlo své Thálie, muzikanti Grammy, svět, jehož zájmem je život, práce i péče a pomoc handicapovaným a znevýhodněným, má své Křišťálové kamínky. Večer 8. října byly ve společenském sále Domu kultury města Ostravy předány už poosmé.

Čtyři nositelé letošních křišťálových cen netajili svou radost i dojetí. „Je to krásný pocit. Moc děkuji. Znamená to pro mě, že co dělám, má smysl. Ale nemohu zapomenout ani na báječné kolegy, bez nich by má práce nebyla tak pohodová. Velmi mě podporují,“ řekla na pódiu Libuše Gajdová, muzikoterapeutka z ostravského Domova na Liščině.

Za náročnou a obětavou práci všem, kteří se lidem s postižením věnují, a také samotným handicapovaným, bouřlivě děkovalo nejen publikum. Mezi gratulanty byli také umělci z Lidové konzervatoře a Múzické školy Ostrava, skupina Teamate, smyčcové kvarteto členů Janáčkovy filharmonie, studenti Janáčkovy konzervatoře a Gymnázia v Ostravě, kapela Sonic Halo a Trigon Band.

Křišťálový kamínek 2013: Osobnosti za dlouhodobou práci a mimořádné výsledky ve prospěch osob s handicapem

ANNA KOLEKOVÁ

Paní Annu Kolekovou postihla před více než deseti lety Parkinsonova choroba, která ji časem připravila o možnost vykonávat své zaměstnání. Tehdy napřela veškeré síly k pomoci ostatním – stejně nemocným lidem – vstoupila do organizace Společnost Parkinson, aktivně pracovala pro ostravský klub jako členka výboru a členka revizní komise.

Díky A. Kolekové se dnes parkinsonikové intenzivně setkávají na rekondičních pobytech i besedách, předávají si zkušenosti nejen v rámci republiky, ale i s polskými kolegy. Paní Koleková pomáhá také seniorům a s oblibou říká: Není důležité, kolik let člověk žije, důležité je, jak je prožívá.

LIBUŠE GAJDOVÁ

Paní Libuše Gajdová pracuje téměř 15 let v ostravském pobytovém zařízení pro osoby se zdravotním postižením Domov na Liščině. Intenzivně a obětavě se se svými svěřenci věnuje muzikoterapii a multismyslové terapii snoezelen. Velmi oblíbené jsou její hodiny s africkými bubny, na jejichž základech vznikla před šesti lety hudební skupina Rytmy, kterou paní Gajdová vede a úspěšně spolu vystupují v České republice i Polsku. Klienty zapojuje také do aktivit Knihovny města Ostravy – seznamují se s počítači, půjčují si knihy, audiovizuální nahrávky, navštěvují koncerty a výstavy. Poznatky a zkušenosti ochotně předává kolegům a kolegyním na seminářích, které organizuje Domov na Liščině.

Křišťálový kamínek 2013: Osobnosti s handicapem – za mimořádný čin nebo aktivitu

HEŘMAN VOLF

Pan Heřman Volf je sportovec tělem i duší, kterého před sedmi lety potkalo osudové zranění páteře. Díky svému odhodlání, podpoře rodiny a přátel se ke sportu po necelém roce od úrazu vrátil. V letech 2009-2012 uskutečnil na kole cesty do čtyř světových stran, vždy na podporu znevýhodněným lidem a také jako propagaci aktivního života s handicapem. V loňském roce založil občanské sdružení Cesta za snem, pod jehož hlavičkou pořádá akce na podporu dětí s amputacemi. Je autorem myšlenky unikátní čtyřdenní cyklistické non-stop štafety Opel handy cyklo maraton, která podporuje lidi krátce po usednutí na invalidní vozík.

Pan Heřman Volf spolupracuje s neziskovými organizacemi i nemocnicemi v celé republice, přednáší ve školách,
rehabilitačních ústavech… Říká, že každý si po usednutí na vozík musí najít něco, v čem se najde. On se našel v pomoci ostatním.

Křišťálový kamínek 2013: Osobnosti – za dlouhodobé prosazování práv občanů se znevýhodněním v evropském kontextu

LIBUŠE LUDÍKOVÁ

Děkanka Pedagogické fakulty Univerzity Palackého Olomouc Libuše Ludíková se celoživotně a nad rámec svých pracovních povinností vysokoškolského pedagoga aktivně podílí na prosazování práv občanů se znevýhodněním
nejen v tuzemsku, ale i v evropském a celosvětovém kontextu. Její přednášky a odborná vystoupení, která realizuje na konferencích a sympoziích v evropských městech, výrazně podporují práva handicapovaných osob, přinášejí nové pohledy a nabízejí prostor pro mezinárodní diskuze. Paní Libuše Ludíková pracuje s vysokou mírou empatie a zaujetí ve vztahu k osobám se zdravotním postižením.

Výtvarná soutěž Jsem občanem Evropy

Odborná komise vybrala z 200 došlých prací 14 kreseb dětí a mládeže do 26 let, z nichž jedna byla společným dílem šesti malých autorů.

• Petr Kučera, 17 let, obrázek „Lidé kolem mě“
• Jiří Chytil, 8 let, obrázek „Každý je jiný – žijeme v Evropě spolu“
• Vlastimil Sýkora, 9 let, obrázek „Moje nožičky“
• Petr Mažgut, 25 let, obrázek „Počet obyvatel“
• Miroslav Hrabal, 24 let, obrázek „Můj výlet po Evropě“
• Adéla Šustrová, 26 let, obrázek „Klauniáda s vlajkami“
• Magdaléna Vaňková, 18 let, obrázek „Svět je krásné místo“
• Jiří Ježek, 18 let, obrázek „Evropa mýma očima“
• Lucie Hřibová, 8 let, obrázek „Evropa miluje koně“
• Adéla Harvišová, 11 let, obrázek „Tradice a zvyky Evropy“
• Zuzana Jersáková, 23 let, obrázek „Moje město“
• David Rüll, 10 let, obrázek „Ptáček“
• Patrik Orel, 12 let, obrázek „Na výletě ve Švýcarsku“
• Kolektivní práce 6 žáků ZŠ Kpt. Vajdy, Ostrava-Zábřeh, obrázek „Hřiště – volný čas dětí v Evropě“ – Eva Čonková, Ladislav Lavička, Ondřej Roman, Anna Adamíková, Lukáš Pažický a Robert Kukulka

Zvláštní cena:

• Roman Khol, 47 let, dílo „Evropa“

PR a mediální zastoupení (pr.edh@seznam.cz)
Marie Václavková, +420 733 529 899 / Karolina Čiklová, +420 604 832 036

Největší rozdíly mezi Českou republikou, USA a Francií jsou v objemu finančních prostředků, které jsou určeny na vzdělávání mentálně postižených

DĚTI A MLÁDEŽ S MENTÁLNÍM POSTIŽENÍM MAJÍ STEJNÁ PRÁVA NA VZDĚLÁNÍ, ALE SPECIFICKÉ POTŘEBY

Na programu konference Evropských dnů handicapu 2013 se výměna zkušeností se vzděláváním dětí a mládeže s mentálním postižením neobjevila náhodou. Toto téma je totiž stále mimořádně aktuální. Účastníky celodenního setkání, které se uskutečnilo 8. října v ostravském Hotelu Imperial, seznámili s praxí, postupy a metodami vzdělávání handicapovaných odborníci z Francie, USA a České republiky.

Jak řekl v úvodu Jiří Pilař, předseda Asociace speciálních pedagogů, ušla naše země ve vzdělávání dětí s mentálním postižením za posledních 20 let sice ohromný kus cesty, přesto je otázka, co dál, žhavější než v minulých letech. V souvislosti s připravovanou novelizací školského zákona byla nejčastěji používanými slovy na konferenci EDH 2013 integrace a evaluace.

„Přeji si, abychom byli dobře připraveni na dobu, kdy se bude na téma vzdělávání těchto dětí diskutovat v Parlamentu ČR. Závěry z této konference nám bezesporu poskytnou důležité informace a silné argumenty,“ řekla Jaroslava Wenigerová, bývalá poslankyně.

Příspěvek nestorky české speciální pedagogiky Ivy Švarcové „Vzdělávání žáků s těžší mentální retardací“ přednesla Eva Brychnáčová. Shrnula historický vývoj péče o handicapované děti a mimo jiné uvedla: „Do roku 1989 u nás bylo vzdělávání těchto osob minimální, žáci byli v podstatě ze vzdělávání vylučováni. Od té doby se podařilo dosáhnout výrazného zlepšení. Ale pokud vejde v platnost novela školského zákona, budeme nuceni mnoho věcí, které velice dobře fungují, zrušit. Chystaná integrace je jistě dobrá věc, ovšem není možné ji uplatňovat plošně.“

„Quo vadis, speciální pedagogiko?“ – ptala se ve svém příspěvku speciální pedagožka Marta Teplá. „Současné přešlapování na místě a polemiky, kam se má speciální pedagogika ubírat, mě nenechávají klidnou. Dokumenty a vládní strategie, kterými se naše činnost řídí, jsou protichůdné a vnáší mezi speciální pedagogy zmatek.“ M. Teplá zdůraznila také význam aktivačních center, která by měla pomoci uplatnit nárok na celoživotní vzdělávání handicapovaným osobám. „V současné době jsou ve všech krajích České republiky ověřovány projekty těchto center. Jejich činnost je přizpůsobena žákům s těžkým mentálním postižením a autismem. Nabízejí například kurzy přípravy pokrmů, pěstitelských, chovatelských a technických prací, lidových řemesel nebo obsluhu multimédií. Přála bych si, aby jejich existence byla zahrnuta i v novelách zákonů, které se budou teprve připravovat. Pak by mohla mít podobné zařízení každá základní speciální škola, což by byl pro celoživotní vzdělávání těžce mentálně postižených obrovský přínos,“ řekla M. Teplá s tím, že speciální pedagogika a psychopedie v České republice má podobu rozmělňování celé této oblasti, a to jak ve vzdělávání žáků s mimořádným nadáním, tak i se sociálním znevýhodněním. „Pokud se mají rušit speciální školy, kde získají patřičné vzdělání pedagogové běžných škol, kam se budou tyto děti integrovat? Metody práce s těžce zdravotně postiženými žáky zatím v žádných studijních programech vysokých škol nefigurují,“ uzavřela M. Teplá.

Ředitel brněnské Mateřské školy speciální, Základní školy speciální a Praktické školy Petr Hanák seznámil kolegy s možnostmi vzdělávání žáků s těžším zdravotním postižením. „Samozřejmě je možné vzdělávat těžce mentálně postižené žáky v běžné základní škole, ale dostane se jim v ní potřebného komfortu? Mám na mysli individuální logopedickou péči, hiporehabilitaci, canisterapii, arteterapii, stimulaci snoezelen. Naše škola je schopna takovou
nabídku poskytnout,“ uvedl P. Hanák.

„Dotazy, které si kladete v České republice, si klademe i my,“ zahájila svou prezentaci Martine Galliou-Jubil, vedoucí zdravotně-vzdělávacího ústavu pro děti a mládež od 6 do 20 let z Les Genêts d‘ Or ve Francii. „Integrace je výborná věc, ovšem musí být kvalitně připravena,“ řekla M. Galliou-Jubil. Asociace, ve které pracuje, se stará o 1 685 klientů. Poskytuje jim nejen vzdělání a výchovu, ale nabízí mnoho podpůrných služeb, jako je doprovod při sportovních, výtvarných a dalších aktivitách klientů.

O mezinárodní spolupráci při vzdělávání hovořil speciální pedagog Střední školy, Základní školy a Mateřské školy ve Frýdku-Místku Jan Vavřička. Kontakty a výměna zkušeností s příspěvkovou organizací Margaret K. Lewis School v USA jsou oboustranně prospěšné a posouvají obě instituce stále kupředu.

„Budování inkluzivního prostředí – poskytování služeb studentům v rámci obecného vzdělávání“ bylo tématem příspěvku Amandy Felty, speciální pedagožky Amundsen High School z Chicaga (USA). Škola poskytuje vzdělávání 1 400 studentům (přes 200 studentů se specifickým vzděláváním), z velké části ekonomicky znevýhodněným. Služby jsou poskytovány jedním z následujících způsobů: konzultování (student je umístěn do třídy, ale není mu poskytována přímá služba s kantorem speciálního vzdělávání), vyučování se spolupracujícím týmem (studentovi je poskytována služba kantora speciálního vzdělávání v běžné třídě), oddělené třídy (student dostává přímou službu od kantora speciálního vzdělávání ve třídě žáků výlučně se speciálními potřebami) nebo zdroje (škola vypracovává model zdrojů pomoci studentům v rámci umísťování do nejméně omezujících prostředí. Tato třída poskytne studentům, kteří se přemisťují do méně omezujícího prostředí další osobní asistenci během přechodu).

„Když dítě neví, jak číst, učíme ho číst. Když neví, jak plavat, naučíme ho plavat, když neví, jak se chovat – co uděláme? Potrestáme ho, nebo ho to naučíme?“ položila ve svém příspěvku „Podpora pozitivního chování“ řečnickou otázku odbornice z Margaret K. Lewis School Panama City z Floridy (USA) Ruth Crowell. Cílem školy je pomoci studentům učit se dovednosti, zamezit problémům v chování a vyhýbat se trestům. „Na studenta nedohlíží jen jeden učitel, ale celý tým. Místo toho, aby se žák choval negativně, vedeme ho k tomu, jak si říct, co potřebuje,“ vysvětlila speciální pedagožka. Její kolegyně, Rita Carlson, dodala: „Učíme studenty pravidla, která na začátku roku společně vytvoříme. Naším maskotem je orel, symbol volnosti a letu.“

O zkušenosti z práce s handicapovanými dětmi a mládeží ve školní knihovně se podělila knihovnice ze stejné školy v Panama City na Floridě (USA): „Naše mediální centrum slouží nejen studentům, ale také lidem z okolí. Využíváme interaktivní tabule, společné čtení doplněné obrázkovými symboly a pomůckami, dotykové obrazovky i malé televizní studio.“ Video prezentace Bruce Koepa, speciálního pedagoga Margaret K. Lewis School Panama City (USA) konferenci ukončila. Vytváření možností pro využití volného času v rámci komunity připomnělo důležitost běžných pracovních činností, potřebu základních návyků a nutnost zapojení studentů do veřejného života.

„Utvrdili jsme se, že naši práci neděláme špatně. Příliš velké rozdíly mezi námi a Spojenými státy americkými nebo Francií ve vzdělávání handicapovaných dětí není. Největší rozdíl vidím v objemu financí, které jsou této problematice věnovány,“ řekl v bloku diskuzí Jiří Pilař (předseda Asociace speciálních pedagogů) s tím, že to, co nám ale schází, to je týmová mezioborová spolupráce.

„Když jsme před dvaceti lety vyrazili za hranice a objevovali práci s dětmi s postižením, jak ji dělali jinde, byli jsme plni obdivu. Dnes se dívám na české organizace, které se s neskonalým entuziasmem a nadšením věnují postiženým dětem, a musím říci, že vše, co jsme dokázali na poli dnes již komplexní péče o handicapované děti, je naprosto unikátní,“ řekla Jaroslava Wenigerová.

Výstupy konference shrnula moderátorka a dlouholetá speciální pedagožka Eva Sroková: „Konference upozornila na nutnost zpřesnění legislativy a novelizaci vyhlášek vzhledem k požadavkům integrace a inkluze lehce mentálně postižených dětí. Dále na stanovení personálních a materiálních podmínek pro realizaci integrace a inkluze a zpřesnění požadavků podpůrných opatření pro školy hlavního vzdělávacího proudu při integraci. Do přípravy inkluzivního prostředí je potřeba zapojit nejen odborníky a pedagogickou veřejnost, ale také rodiče. A to jak rodiče dětí s handicapem, tak i těch ostatních. Příspěvky zahraničních účastníků poukázaly na nutnost možnosti speciálního vzdělávání více postižených dětí, aby nabídka mezi vzdělávacími programy existovala i nadále a prohluboval se individuální přístup k těmto dětem.“

Společně s J. Wenigerovou je zajedno, že pokud dostanou možnost připomínkovat novely zákonů, budou rozhodně brát názory a stanoviska vycházející z konference v potaz.

PR a mediální zastoupení (pr.edh@seznam.cz)
Marie Václavková, +420 733 529 899 / Karolina Čiklová, +420 604 832 036